Může být podnikatel v postavení spotřebitele? Kdy se v soukromoprávních vztazích aplikují ustanovení o ochraně spotřebitele též na podnikatele.
Nakupovat chodíme téměř všichni. Z pohledu práva pak při nákupu jakéhokoliv zboží vystupujeme v rámci závazkového vztahu jako tzv. spotřebitelé. Na „druhé straně“ takového vztahu pak figuruje osoba podnikatele – ať už fyzické či právnické osoby – která nám za úplatu poskytuje nejrůznější zboží či služby.
Základní charakteristika podnikatele a spotřebitele
Zatímco první ze zmiňovaných subjektů, spotřebitel, je přímo definován občanským zákoníkem, definici pojmu „podnikatel“ v něm nenalezneme. Občanský zákoník si tak pomáhá vymezením charakteristických rysů podnikatelské činnosti, když stanoví: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Spotřebitelem je pak každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Nutno zdůraznit, že taková smlouva může být – a v drtivé většině případů i bývá – uzavřena i ústně, např. při nákupu potravin v obchodě, při návštěvě kadeřníka, apod.
Uzavírá-li spotřebitel smlouvu s podnikatelem, lze hovořit o tzv. „spotřebitelských smlouvách“, jejich úpravu pak nalezneme v občanském zákoníku, veřejnoprávní ustanovení týkající se ochrany spotřebitele jsou pak obsažena v zákoně o ochraně spotřebitele. Je třeba dodat, že ochrana spotřebitele je jednou z oblastí, která je silně ovlivňována evropským právem, a to zejména směrnicemi, které jsou následně implementovány do právních předpisů členských států – nejinak tomu bylo i v případě našeho občanského zákoníku.
Spotřebitel je obecně v právním vztahu vnímán jako slabší subjekt, který potřebuje větší míru právní ochrany, než podnikatel – profesionál. Ustanovení spotřebitelských smluv jsou reflexí jedné ze základních zásad soukromého práva, zásady ochrany slabší smluvní strany, a mají za cíl chránit spotřebitele, jakožto slabší smluvní stranu, při jednání či uzavírání smluv s podnikatelem.
Ochrana spotřebitele ve vztahu k podnikateli
Jak je to ale s podnikatelem? Může se i na něj vztahovat ochrana spotřebitele? Odpověď je poměrně prostá – ano, může, ale za určitých podmínek. I podnikatel totiž může v určitých právních vztazích vystupovat v pozici spotřebitele, a to v případě, že jedná či uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti.
Druhá podmínka pak plyne z výše uvedené definice spotřebitele, dle které platí, že spotřebitelem může být pouze člověk, tedy fyzická osoba. Právnická osoba – ať už jde o spolek, obchodní společnost, družstvo, apod. – tak nikdy nemůže být v postavení spotřebitele. V případě právnické osoby se tak nemohou aplikovat ustanovení o ochraně spotřebitele, neboť ta se použijí pouze tehdy, uzavírá-li podnikatel smlouvu se spotřebitelem. Tím však právnická osoba, jak je vysvětleno výše, být nemůže.
Sečteno a podtrženo, v postavení spotřebitele požívající právní ochrany může být pouze fyzická osoba, která uzavírá smlouvu či jedná s podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti. Příkladem budiž majitelka kadeřnického salonu, která si pořídí do bytu televizi z místního elektra. V takovém případě bude v tomto konkrétním závazkovém vztahu, který v našem případě představuje kupní smlouva na televizi, v postavení spotřebitele a bude plně požívat právní ochrany z toho plynoucí.