Únosy dětí do zahraničí, vymáhání výživného či osvojení dítěte ze zahraničí. To jsou pojmy, které se točí kolem UMPOD - Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí – instituce, která u nás funguje již od roku 1930 pouze pod jiným názvem a po jistých úpravách. Když v tomto roce vznikla jako dobrovolný spolek Společnost pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně, za hlavní cíl si dala chránit práva dětí i za hranicemi našeho státu. Tři roky předtím, než byla začleněna do brněnské Úřadovny ochrany mládeže, byla převedena pod národní správu, v roce 1956 již byla vytvořena samostatná složka pod Ministerstvem spravedlnosti s názvem Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže.
Od roku 2000 funguje pod názvem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, jeho působnost je celostátní, sídlo má v Brně.
Na rozdíl od minulosti, kdy řešil převážně spory týkající se výživného a vymáhání výživného, dnes se zabývá také problematikou únosů dětí, osvojení do zahraničí nebo práva styku s dítětem.
V případě soudních řízení ve věcech nezletilých se zahraničním prvkem může Úřad zastupovat roli opatrovníka dítěte (nezletilého). Na druhou stranu v případě, že se na našem území najde dítě z jiného státu, které zde nemá osobu, která za něj zodpovídá, Úřad je nápomocen při vrácení do země původu dítěte.
Jeho působnost je upravena v zákoně č. 359/1999 Sb., zákon o sociálně právní ochraně dětí, je vázán Úmluvou o právech dítěte (New York 20. 11. 1989, publikována v č. 104/1991 Sb.), a také se řídí podle řady nařízení Evropské unie. Na co však musí dbát, při jednání s orgány dotčeného státu, jsou různé mezinárodní smlouvy, které má Česká republika s ostatními zeměmi uzavřené. Seznam těchto smluv a podrobné informace o nich můžeme najít na webových stránkách UMPOD. Bez spolupráce orgánů ze strany druhého státu nemůže Úřad jako orgán ČR samostatně působit.
PŘI JAKÉKOLIV ČINNOSTI JE HLAVNÍM CÍLEM ÚŘADU BRÁNIT ZÁJMY DÍTĚTE.