Krajní nouze v trestním právu.

Krajní nouze je jednání, které by za jiných okolností mohlo být trestným činem, ale pachatel se ho dopustil v situaci, kdy odvracel přímo hrozící nebezpečí.

 

Trestní zákoník stanoví, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. V tomto článku si vysvětlíme ony zákonné mantinely, které je potřeba splnit, aby se jednalo o krajní nouzi.

 

Krajní nouze musí směřovat k odvrácení nebezpečí, přičemž nebezpečím je stav, kdy hrozí porucha. Nebezpečí může být způsobeno přírodní silou (př. povodně), člověkem (př. řidič při dopravní nehodě), zvířetem, věcí nebo jiným způsobem.

 

Odvrací se nebezpečí, které hrozí zájmům chráněným trestním zákoníkem (př. život, zdraví, majetek, svoboda apod.), které hrozí přímo/bezprostředně (o případ krajní nouze by se nejednalo, pokud by nebezpečí už pominulo nebo by hrozilo teprve v budoucnu), které nelze za daných okolností odvrátit jinak (je-li nebezpečí možno odvrátit jinak, bez ohrožení jejich zájmů, je třeba tomu dát přednost, například útěkem). Například řidič motorového vozidla v podnapilém stavu není oprávněn odvést zraněného člověka do nemocnice, pokud je tak ochoten učinit jiný nepodnapilý řidič, který je na místě dopravní nehody apod. anebo pokud je spolehlivější a rychlejší přivolat rychlou záchrannou službu.

 

Další podmínkou je, že ten komu nebezpečí hrozí, není povinen je snášet (př. hasič u požáru, voják ve válce).

 

O krajní nouzi nejde, pokud způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil – př. o krajní nouzi nejde v případě pachatele, který zachraňuje vlastní život tím, že usmrtí jiného. Avšak tuto podmínku může splňovat jednání, kterým osoba jednající v krajní nouzi obětováním jednoho lidského života zachrání život více lidí, př.: když do záchranného člunu zachraňujícího více lidí již není vzat další člověk, neboť by se člun potopil. Zda jde o následek stejně závažný nebo závažnější, je třeba posoudit v každé jednotlivém případě zvlášť s přihlédnutím ke všem jeho konkrétním okolnostem a souvislostem.

 

Jako příklad krajní nouze můžeme uvést příklad, kdy se v sousedním bytě rozmáhá požár a vy za účelem jeho odvracení rozbijete vstupní dveře. Nebo zachráníte malé dítě ponechaném v rozpáleném autě na parkovišti tím, že vybijete sklo. Dané jednání je však třeba posuzovat vždy v konkrétním případě.

 

Krajní nouze vylučuje protiprávnost. Proto jednání v krajní nouzi není možné posoudit ani jako přestupek s odůvodněním, že krajní nouze jen snižuje společenskou škodlivost.