Věcí je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

Věcí v právním smyslu je dle občanského zákoníku vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Jedná se tedy o něco, co je pro člověka jistým způsobem nějak užitečné. Věc je ovladatelná a lze s ní určitým způsobem disponovat. Jde např. o automobil, cenný papír nebo nemovitost. Bývá předmětem vlastnického práva, lze si ji tedy přivlastnit.

 

České právo rozděluje věci do dvou hlavních kategorií, a to na věci movité a věci nemovité. Nemovité věci jsou dle občanského zákona pozemkya podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

 

Movité věci jsou pak všechny ostatní věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná.

 

Věci dále dělíme na hmotné a nehmotné, kdy hmotné věci jsou ovladatelné části vnějšího světa majíc povahu samostatné věci, zatímco nehmotné věci jsou věci bez hmotné podstaty a práva, jejichž povaha to připouští. Mezi nehmotné věci patří např. obchodní tajemství.

 

Další způsob dělení věcí je na zastupitelné a nezastupitelné. Zastupitelné jsou ty, které mohou být nahrazeny jinou věcí téhož druhu, nezastupitelné jsou pak věci ostatní, tj. ty, které nelze nahradit stejnou věcí stejného druhu.

 

Věci lze dělit také na zuživatelné a nezuživatelné, kdy zuživatelné jsou ty movité věci, jejichž běžné použití spočívá ve spotřebování, zpracování nebo zcizení, dále také ty, které náleží ke skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě a nezuživatelné jsou pak ty všechny ostatní.

 

Takové rozdělení se možná zdá zbytečně podrobné, v právu jde ovšem o důležitý prvek v rozeznávání „věcí“ a tím uplatňování na ně jednotlivých ustanovení různých právních předpisů.

 

Uveďme si zde příklad:

Motocykl – jde o věc movitou (nepatří do výčtu nemovitých věcí), hmotnou (ovladatelná), zastupitelnou (lze ji nahradit stejnou věcí) a nezuživatelnou (nedochází zde k upotřebení věci).

 

Pozor, zvíře není věcí! Je to živý tvor nadaný smysly, a takto je vnímán již od roku 2014 (do té doby český právní řád bral zvíře jako věc). Sice se na ně aplikují ustanovení občanského zákoníku upravující věci, ale pouze ty, které neodporují jeho povaze.