Rodinné spory lze řešit i smírně - jak na to?
Rodina. Každý chce být její součástí a mít i třeba svoji vlastní. Rodina představuje skupinu osob, kteří se navzájem podporují, naslouchají si, umějí si poradit, ale občas se umí i pohádat. Pokud tyto hádky přejdou do agresivnější formy, může se stát, že některý z členů rodiny bude chtít tyto problémy vyřešit např. soudní formou (rozvod, péče o děti, stanovení výše výživného atp.). Než ale dojde na soud, je tu jiné, lepší a rychlejší řešení, a to mediace specializovaná na rodiny neboli rodinná mediace.
Mediace je tzv. mimosoudní řešení sporů. To znamená, že spor se neřeší před soudem, ale řeší se pomocí třetí nestranné osoby zvané mediátor. Tato osoba je pak takovým prostředníkem mezi znesvářenými stranami a snaží se je dovést k výsledku vyhovujícímu oběma stranám a dovést je ke vzájemné komunikaci. Tento druh řešení sporů je na rozdíl od soudů dobrovolný, rychlejší a emočně méně náročný. V praxi se nejčastěji využívá např. při rozvodech, kdy se rodiče nedokáží domluvit na výchově potomků po rozvodu nebo na výši výživného pro nezletilé i zletilé děti. Často se také řeší vypořádání majetku např. dědictví mezi sourozenci nebo vypořádání společného jmění manželů, rodinné podnikání a jiné důležité záležitosti týkající se rodiny. Nejčastěji je ale využívaný tento typ řešení sporu v rámci rozpadu rodiny, kdy si díky mediaci mohou rodiče vyjasnit, jak budou spolupracovat a jaké mají představy do budoucna ohledně svých dětí i jich samotných.
Rodinná mediace se dělí do několika fází. Úplně první je tedy seznámení se s mediátorem, nastalou situací a k čemu taková rodinná mediace vlastně vede. Pokud klienti souhlasí s danými požadavky a principy mediace, pak se přejde k další fázi. V té se mediátor zaměří na každého z klientů zvlášť. Strany hovoří jednotlivě, každý sám a během svého mluvení není vyrušován protistranou ani mediátorem. Ten se pak může dotázat na určité otázky k lepšímu pochopení situace. Pokud je mediátorovi známa pozice obou stran, ve třetí fázi pak zjistí jejich společné potřeby a zájmy (např. pro své dítě) a snaží se o nalezení správného řešení problému. Pokud se strany nakonec dohodnou, ale i nedohodnou, následuje poslední část mediace, a to tzv. mediační smlouva, která se týká toho, co si strany sjednaly, nebo naopak nesjednaly. Celý proces je pak dokončen závěrečnou řečí mediátora, který zhodnotí celý proces a jeho výsledek.