Kdo se může stát dárcem orgánů a kde najdeme příslušnou právní úpravu?

Darování orgánů či tkání je závažným rozhodnutím a každý člověk má právo se rozhodnout, jak bude s jeho tělem nakládáno jak za života, tak i po smrti. V této souvislosti vyvstává řada otázek. Na ty nejčastější najdete odpověď v tomto článku.

 

Kdo se může stát dárcem orgánů a kdo ne?

Dárce orgánů rozlišujeme na dárce žijící a zemřelé. Většina transplantovaných orgánů pochází od zemřelých dárců. Nejčastěji se transplantují ledviny, srdce, játra, plíce nebo i několik orgánů zároveň. V zákoně je zakotvena úcta k lidskému tělu, což znamená, že při provádění odběru ze zemřelého se musí zacházet s tělem s úctou a musí být provedeny všechny úkony tak, aby bylo tělo pokud možno upraveno do původní podoby.

 

Z hlediska právního nemůže být orgán odebrán v následujících případech:

  • bylo by vážně ohroženo zdraví či život dárce,
  • dárce je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, ve výkonu zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení, s výjimkou dárcovství mezi příbuznými a manželi,
  • dárce trpí nemocí, která by ohrozila zdraví či život příjemce (to neplatí, pokud riziko poškození zdraví příjemce je zanedbatelné ve srovnání se život zachraňující transplantací).

 

V ČR je právně zakotven předpokládaný souhlas. To znamená, že pokud za svého života nevyslovíme nesouhlas s tím, že po smrti budou naše orgány použity k transplantaci, tak platí, že s tím souhlasíme. 

 

Jak vyjádřím nesouhlas?

Pokud si někdo nepřeje, aby byly jeho orgány použity, vysloví nesouhlas a je zapsán do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nesouhlas může pacient vyslovit ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem. Za nezletilého nebo osobu omezenou ve svéprávnosti podepisuje nesouhlas zákonný zástupce a ošetřující lékař. Zápis se založí do zdravotnické dokumentace (více o ní se dočtete v článku Zdravotnická dokumentace). Kopie se zasílá Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) k zaevidování do výše uvedeného registru.

 

Dále lze nesouhlas vyjádřit obyčejným textem s úředně ověřeným podpisem. Ten se opět zasílá ÚZIS.

 

Existují seznamy dárců orgánů?

V ČR jsou vedeny následující zdravotní registry související s transplantacemi:

  • Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů
  • Národní registr dárců orgánů
  • Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů
  • Národní registr provedených transplantací orgánů

 

Dozví se příjemce, od koho je transplantovaný orgán?

Zdravotnická dokumentace obsahuje údaje o zdravotním stavu dárce, ale vždy musí být vedena tak, aby byla zachována anonymita dárce.

 

Co je etická komise a o čem rozhoduje?

Etická komise je nezávislá komise tvořená lékaři, klinickým psychologem a právníkem. Ustavuje se v případech, kdy nejde o osoby blízké, osoby plně svéprávné nebo osoby neschopné vyslovit souhlas. Komise uděluje písemný souhlas nebo nesouhlas s provedením odběru orgánu.

 

Je darování orgánů nějak finančně kompenzováno?

Obchodování s orgány za účelem transplantace je zákonem zakázáno. Za přijetí úplaty v souvislosti s transplantací hrozí trest odnětí svobody až 5 let.

 

Dárce či jiná osoba nesmí uplatňovat vůči příjemci jakékoli nároky, nicméně vypraviteli pohřbu zemřelého dárce náleží příspěvek na pohřeb ve výši 5 000,- Kč. Požádat o tento příspěvek lze nejpozději 12 měsíců ode dne vypravení pohřbu.

 

Žijící dárce má nárok na náhradu účelně vynaložených výdajů a ušlého zisku. Žádost je nutno podat do 24 měsíců ode dne provedení odběru orgánu, jinak nárok na jejich náhradu zaniká.

 

O příspěvku na pohřeb a náhradě výdajů či ušlého zisku rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví.

 

Darování orgánů je nepochybně jedním z nejzávažnějších rozhodnutí v životě člověka. Není vždy snadné, nicméně i pár hodin našeho času může někomu zachránit mnoho let života.