JUDr. Vladimír Janošek z ARROWS Advisory group radí, na co máme nárok vůči státu v souvislosti s vyhlášením stavu nouze a karantenním opatřením.
V souvislosti s aktuálními opatřeními přijatými orgány veřejné moci za účelem boje proti koronaviru a škodami s tím souvisejícími se ve veřejném prostoru diskutuje otázka případné odpovědnosti státu za škodu podle krizového zákona, který upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace.
Kdy vzniká státu povinnost nahradit škodu dle krizového zákona?
Abychom mohli vůči státu náhradu škody uplatnit, je třeba, aby byly společně naplněny níže uvedené předpoklady:
- Došlo k provedení krizového opatření.
- Právnické nebo fyzické osobě vznikla škoda - tuto škodu je třeba prokázat, kdy důkazní břemeno nese sám poškozený!
- Existence příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vznikem škody.
Není sporu o tom, že krizová opatření přijatá vládou České republiky v souvislosti s bojem proti koronaviru jsou krizovými opatřeními ve smyslu krizového zákona, a lze tedy za škodu jimi způsobenou požadovat v případě splnění ostatních, výše uvedených podmínek stanovených zákonem peněžní náhradu.
Podle čeho se náhrada škody poskytuje?
Náhrada věcné škody se má poskytovat podle právních předpisů platných v době vzniku škody, tj. ke dni, kdy v souvislosti s krizovým opatřením došlo ke škodě. Nikoliv, kdy bylo krizové opatření přijato. Aktuálně se tedy bude škoda uplatňovat podle občanského zákoníku dle ust. § 2894 a násl.
Lze tedy uplatnit následující nároky
Poškozený může na podkladě § 36 krizového zákona uplatňovat skutečnou škodu, ušlý zisk anebo oba tyto nároky zároveň, zákon totiž rozsah náhrady nijak neomezuje, a to ani co do druhu náhrady, ani co do výše náhrady, tak jak je uvedeno § 2952, občanského zákoníku.
A u koho uplatnit?
Odpovědným subjektem je STÁT, resp. jeho příslušná organizační složka (ministerstvo). Tato jeho povinnost plyne přímo z krizového zákona, kdy stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřením. Jedná se o tzv. objektivní odpovědnost státu, které se může zprostit pouze v případě, když si poškozený způsobí škodu sám.
Pozor na lhůty
Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Jde o prekluzivní lhůtu, kdy jejím uplynutím dojde k absolutnímu zániku práva na uplatnění náhrady škody.
Obecný poznatek závěrem
I přes výše uvedené, není jednoduché odhadnout praktický průběh procesu náhrady škody a jeho celkový výsledek. Vyhlášení nouzového stavu na celé území státu na tak dlouhou dobu v dějinách České republiky nemá obdoby, stejně jako situace, do které staví fyzické a právnické osoby.