Spory s bankou, pojišťovnou, či jinou finanční institucí? Existuje i jiná než soudní cesta.

Pravděpodobně každý, kdo se někdy dostal do jakéhokoli sporu s nějakým poskytovatelem finančních služeb, potvrdí, že se nejedná o nikterak příjemnou situaci. Na jedné straně stojíte Vy jako spotřebitel a na straně druhé silná finanční instituce jako například banka nebo pojišťovna. Řízení před soudem navíc může trvat značnou dobu a výsledek je samozřejmě nejistý. Od roku 2003 však spotřebitelé nejsou v takové situaci odkázání jen na soudní aparát, ale mohou se obrátit také na úřad finančního arbitra.

 

Finanční arbitr (dále jen „arbitr“) je upraven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a důvodem pro jeho zavedení do českého právního řádu je závazek vyplývající z práva Evropské unie.  Do funkce je jmenován vládou na návrh ministra financí. Jeho funkční období je pět let a svou funkci vykonává nezávisle a nestranně. Arbitr je příslušný k rozhodovaní sporu, jestliže daný spor spadá do pravomoci některého českého soudu. Zároveň se musí bezpodmínečně jednat o spor mezi spotřebitelem a finanční institucí. Jejich kompletní výčet nalezneme hned v § 1 zákona o finančním arbitrovi (např. poskytovatel platebních služeb, vydavatel elektronických peněz nebo osoba provozující směnárenskou činnost).

 

Samotné řízení před arbitrem je možno zahájit pouze na návrh spotřebitele. Návrh je nepřípustný, pokud takový spor vůbec nenáleží do působnosti arbitra nebo pokud se jedná o již dříve rozhodnutý spor, je o něm už zahájeno soudní řízení, daný spor byl předmětem jiného rozhodnutí arbitra apod. V návrhu musejí být jasně označeni účastníci řízení, úplně a srozumitelně musejí být vylíčeny rozhodné skutečnosti a musejí být uvedeny důkazní prostředky nebo označení jednotlivých důkazů. Zároveň musí být jasně patrné, čeho se navrhovatel domáhá a že dotčená instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě.

 

Arbitr v řízení rozhoduje sám, nebo může z části pověřit svého zástupce. Primárním cílem celého řízení před arbitrem je smírčí řešení sporu. Rozhodnutí ve věci musí být učiněno do třiceti dnů ode dne zahájení řízení. Ve zvlášť závažných případech musí být rozhodnuto nejdéle do šedesáti dnů. V ojedinělých případech může arbitr tuto lhůtu ještě přiměřeně prodloužit. Proti rozhodnutí arbitra existují opravené prostředky v podobě odůvodněných námitek a strany mají také právo na soudní přezku jeho rozhodnutí. Proti nálezu a uložení sankce lze podat žalobu v rámci civilního soudnictví. Pokud bylo rozhodnuto o pokutě, lze podat žalobu ve správním soudnictví.

 

Nespornou výhodou řízení před arbitrem je zejména to, že není zpoplatněno a spotřebitel tak má jistotu, že v případě prohry nebude muset hradit protistraně náklady řízení. Další výhodu lze spatřovat v tom, že arbitr je zkušený profesionál v oblasti finančních produktů a je tak v dané oblastí úžeji specializovaný a zběhlejší než soudce, který se samozřejmě takto úzce specializovat nemůže. Tato skutečnost má vliv zejména na rychlost a efektivnost celého řízení. Nelze tedy jinak než konstatovat, že úřad finančního arbitra určitě nabízí pro spotřebitele zajímavou alternativu vedle soudního řešení sporu.